నీ వేల వత్తువయ్య నెలఁతఁ బాసి
(॥పల్లవి॥)
నీ వేల వత్తువయ్య నెలఁతఁ బాసి
మావంటివారు నీకు మనసయ్యేరా
(॥నీవెల॥)
ఇప్పటికి మాతోడ యిచ్చక మాడేవు గాక
తప్పరాని బాస నీవు దాఁటఁ గలవా
అప్పసమై తలఁపెల్లా ఆపెకుఁ గుదువవెట్టి
దెప్పరమై మావెంటఁ దిరుగ నోపుదువా
(॥నీవేల॥)
నిక్కమువంటి మాఁటలే నెరుపేవు గాక నీవు
వొక్కమనసై యీడ నుండఁ గలవా
అక్కజపు నీమేను ఆపెకు మీదుచ్చి
యిక్కడ మాతొంటిపొందు యితవయ్యీనా
(॥నీవేల॥)
ముచ్చట సేక మాతో మొగమోడే వింతే పక్క
మచ్చికయాపె కాఁగిలి మాన గలవా
కచ్చుపెట్టి నన్ను శ్రీవెంకటనాథ కూడితివి
యెచ్చరిక నిట్టె మాయింటికి రాఁగలవా
(||pallavi||)
nī vela vattuvayya nĕlam̐tam̐ bāsi
māvaṁṭivāru nīgu manasayyerā
(||nīvĕla||)
ippaḍigi mādoḍa yichchaga māḍevu gāga
tapparāni bāsa nīvu dām̐ṭam̐ galavā
appasamai talam̐pĕllā ābĕgum̐ guduvavĕṭṭi
dĕpparamai māvĕṁṭam̐ diruga nobuduvā
(||nīvela||)
nikkamuvaṁṭi mām̐ṭale nĕrubevu gāga nīvu
vŏkkamanasai yīḍa nuṁḍam̐ galavā
akkajabu nīmenu ābĕgu mīduchchi
yikkaḍa mādŏṁṭibŏṁdu yidavayyīnā
(||nīvela||)
muchchaḍa sega mādo mŏgamoḍe viṁte pakka
machchigayābĕ kām̐gili māna galavā
kachchubĕṭṭi nannu śhrīvĕṁkaḍanātha kūḍidivi
yĕchchariga niṭṭĕ māyiṁṭigi rām̐galavā