(॥పల్లవి॥)
ఇంతిరో నీకోప మిం తేటికే
చింతవాయఁ గరుణఁ జూచీ గాని నిన్నును
(॥ఇంతిరో॥)
చిత్తమేమి రాయో చెలియ నిన్నతఁడేమి
కొత్తగాఁబాలించె నో కూరిమి లేదో
వత్తునని రాకుంటె వచ్చీగా కిందేమి
తత్తరానఁ గన్నీటఁ దడిపేవు పయ్యెద
(॥ఇంతిరో॥)
అలుకేమి బరవో యతఁ డేమి యరవో
కలికి చేఁతలు నీకుఁ గరవో
సొలసి నీ కడకంటఁ జూచినఁ నాతని గుండె
తలఁక కెట్టుండె నీతలఁ కేలె నీకూ
(॥ఇంతిరో॥)
పువ్వుల వేసినంతనే పొక్కెనట నీమేను
నవ్వు లెంత జూపు నీకు నమ్మికగాదా!
యివ్వల నప్పుడే వేంకటేశుం డిదె నన్నుఁ గూడె
దవ్వులే చేరువ లాయె దక్కెఁగా నీ పనులు
(||pallavi||)
iṁtiro nīgoba miṁ teḍige
siṁtavāyam̐ garuṇam̐ jūsī gāni ninnunu
(||iṁtiro||)
sittamemi rāyo sĕliya ninnadam̐ḍemi
kŏttagām̐bāliṁchĕ no kūrimi ledo
vattunani rāguṁṭĕ vachchīgā kiṁdemi
tattarānam̐ gannīḍam̐ daḍibevu payyĕda
(||iṁtiro||)
alugemi baravo yadam̐ ḍemi yaravo
kaligi sem̐talu nīgum̐ garavo
sŏlasi nī kaḍagaṁṭam̐ jūsinam̐ nādani guṁḍĕ
talam̐ka kĕṭṭuṁḍĕ nīdalam̐ kelĕ nīgū
(||iṁtiro||)
puvvula vesinaṁtane pŏkkĕnaḍa nīmenu
navvu lĕṁta jūbu nīgu nammigagādā!
yivvala nappuḍe veṁkaḍeśhuṁ ḍidĕ nannum̐ gūḍĕ
davvule seruva lāyĕ dakkĕm̐gā nī panulu